|
Patří nepochybně k nejstarším technikám v Čechách i na Moravě. Čárka a tečka provedená voskem je nejjednodušším vyjadřovacím prostředkem. Slovo batika má svůj původ v jávanském slově ,,ambatik", což znamená psáti, kresliti, malovati. Umění batikovat - rezervovat horkým voskem - byl v Evropě, zvláště pak u Slovanů, znám již mnohem dříve, než se seznámili s batikováním textilu.
Při malování se používají tyto pomůcky: Včelí vosk s parafínem, který má rezervovací schopnost, což znamená, že nepropouští barvu. Lihový či petrolejový kahan, nebo rozehřívač pomocí světelné elektrické žárovky (nákres A), nádoba na vosk, hadřík na stírání rozehřátého vosku, špendlík, kotejš, nebo stužka. Špendlíkem myslíme do kousku dřívka nebo tužky zapíchnutý špendlík s kovovou hlavičkou (nákres B). Stužku zhotovíme ze čtverečku plechu o rozměru 1 a 1 cm a z kousku dřeva. Dřívko na konci rozřízneme, z plechu stočíme úzkou trubičku, tu vložíme do rozříznutého konce a dobře přidrátujeme slabým drátkem (nákres C). Kotejš je nástroj z husího brku, který je na konci sestřižen do trojúhelníku, případně kosočtverce (nákres D). Tento konec se namáčí do vosku a při otisku na vajíčko vytváří trojúhelníčky. Lihový kahan můžeme využít k výrobě verpánku, což je jednoduché zařízení k nahřívání vosku. Stačí stará lžíce, kterou připevníme ke dřevěnému stojánku. Pod ni postavíme kahan, nebo svíčku, zapálíme a počkáme až se vosk ve lžíci rozehřeje.
Vzor je malován horkým voskem - z jednou uvedených pomůcek. Když je vzor hotov, ponoříme celé vajíčko na 15 minut do vychladlé barvy. Použijeme buď originální barvu na vejce, kterou prodávají před Velikonocemi v drogeriích, nebo anilínovou barvu. Obarvené vajíčko osušíme a dáme ho na misce do vlažné trouby, aby se vosk rozehřál. Ten pak lehce setřeme hadříkem. Tam, kde byl vosk zůstane bílý ornament, ostatní plocha je barevná. Navíc stíraný vosk dodá celému vajíčku matný povrch (obr. 1).
Slzičkový charakter ornamentu vytvořený pomocí špendlíkové hlavičky namáčené v horkém vosku je typický pro jižní Čechy a Chodsko. Na každou kapičku je třeba špendlík znovu ponořit do vosku. Špendlíková batika může být buď jednobarevná nebo vícebarevná, která se dělají na jihovýchodní Moravě (obr. 2) .
Postup je stejný, jen s tím rozdílem, že vajíčko dáme do trouby až po vyzdobení poslední barvou. Nesmíme zapomenout na barvení od nejsvětlejšího odstínu k nejtmavšímu, jinak by barvy dobře nekryly. Tak například po prvním zdobení voskem ponoříme vajíčko do žluté barvy. Po usušení malujeme voskem motivy, které mají být žluté. Potom obarvíme v červené barvě. Pak můžeme zdobit dále a nakonec použít barvu černou. Po odstranění vosku dostaneme vajíčko se vzorem bílo-žluto-červeným na černém podkladě.
Mezi voskovou batiku patří i tzv.,,chodské straky", zhotovované na Domažlicku. Je pro ně typická fialově-vínová barva a tradiční chodské vzory, kterých jsou desítky. A právě na tato vajíčka se používá kotejš (obr.3).
Prakticky v každém kraji je možno najít svéráznou voskovou techniku. Nejčastěji se však používá nástroj, kterému říkáme stužka. Stočený plíšek nahřejeme asi jednu vteřinu nad plamenem svíčky, potom namočíme do rozehřátého vosku a hned nanášíme na vajíčko, dokud vosk ve stužce nezaschne. Vzor netvoří kapičky, nýbrž stejnoměrné čárky. Tento typ zdobení je typický pro Moravu a Valašsko. I zde se používá technika s postupným překrýváním barev (obr. 4).
,,Technickou variantou voskem batikovaných vajec jsou kraslice nazývané ,, zelové "( Ostrožská Nová Ves) nebo ,, pučené "(Chodsko)" (19). Postup je do určité míry opačný než u kraslic předchozích a to hlavně v tom, že se začíná malovat na obarvených vejcích. Je to kombinace batikování a leptání slanou vodou z kysaného zelí, okurek, nebo octovou vodou. Obarvené a batikované vejce se vloží do šťávy z kysaného zelí. Po nějaké době šťáva vyleptá barvu, takže skořápka zůstane lehce narůžovělá. Vosk odstraníme stejně jako u předchozích kraslic. Výsledkem je barevná kresba na světlé skořápce. Zelná šťáva se může nahradit i správně zvoleným roztokem odbarvovače (obr. 5).
Malování voskem je jednoduchá technika, kterou lze ozdobit vejce pomocí domácích prostředků, rozšířená po celé Evropě. |
