|
Olepování vajec dužinou (,,duší") jezerní sítiny (Juncus, šáší) se také říkalo šáškování . Je k vidění už je jen zřídka. V Čechách se udržuje na Litoměřicku, ve Zlonicích, v Mostě, v Litvínově, ve Švihově. Na Moravě pak ve Starém Městě a v Babicích. Tato technika nedovoluje moc osobitý rukopis (obr. 9).
Sítina je vlhkomilná rostlina trávovitého vzhledu, která na rozdíl od většiny jiných podobných rostlin má dřeň jakou známe například u bezového dřeva. Roste v mokřinách, u jezírek, v meandrech řek a potoků, na mnoha místech republiky, kde tvoří trsy. Správný výběr sítiny vyžaduje značnou zkušenost. Sbírá se na podzim a nesmí být mladá ani přezrálá. Po sběru se dužina vytlačuje palcem ze spodního silnějšího konce. Získaný materiál se nalepuje na vyfouklé vejce nejčastěji lepidlem Herkules, které nezpůsobuje žloutnutí dužiny. Dříve se používalo k připevnění na vajíčko řídkého těsta, nebo škrobu. V muzeích se ovšem nedochovala, protože byla rájem nejrůznějších roztočů, kteří je ničili. Ke zvýraznění osobitosti rukopisu se jako doplňků používá jemný jednobarevný samet i sametové stužky, a to v proužcích, srdíčkách, čtverečcích a kosodélnících. Barevnost těchto doplňků musí ladit s bílou barvou dužiny a nesmí jí být mnoho, nanejvýš 15% povrchu.
Decentní jsou kraslice s použitím tmavo červeného sametu, černá barva se nepoužívá. |
