GALERIE KRASLIC

Byla opět pestrá, jako vždy. Žákyně mého kraslicového kroužku předváděly zdobení kraslic slámou
při vernisáži velikonoční výstavy v Úpici, dále byly opět pozvány do Národního domu v Trutnově, kde byla
jejich práce obdivována návštěvníky po dva dny. Dále v našem městě pořádal HOSPIC výstavu šikovných
rukou a část výstavy byla nabídnuta nám. Doplnily jsme ji krojovanými panenkami, které jsou nyní mým
dalším koníčkem. Výstavu jsme obohatily na čelní stěně i krásným Uhersko-ostrožským krojem pro
dospělé.
Na Květnou neděli jsme byly pozvány na předvádění kraslic opět do Kinského letohrádku. Těšila
jsem se, že to bude krásné jako v minulých letech. Návštěvnost však byla velmi slabá. Chtělo to jistě větší
propagaci, vždyť Praha je plná turistů a kdyby byly poutače třeba na tom prostranství „U Anděla“, věřím,
že nádherný letohrádek i s ukázkami krojů a zdobení kraslic by byl pravou ukázkou, co je v naší zemi
krásné.
Po Velikonocích jsem se zúčastnila výstavy různých prací a literární soutěže seniorů v Lysé nad
Labem. Uspěla jsem v próze i v poezii, a tak tomu říkám „Drobné radosti pozdního věku“.
Poslední akci s mými žákyněmi jsme měly v říjnu, kdy jsme ve zdejší knihovně uspořádaly večer
„Lidové tradice od Nového roku do Vánoc“. Děvčata byla v krojích, hrála na fl étny lidové písničky, zpívala
a přednášela básničky a pranostiky k jednotlivým ročním obdobím. Já jsem posluchačům přiblížila tradice
a různé zvyky. Vždyť řada zvyků a obřadů protkávala odedávna život zvláště venkovského lidu a věřili, že
jim zajistí zdar hospodářství a ochrání před neúrodou a nemocemi.
Lidová kultura je vlastně pamětí národa a často mají význam i pro současného člověka. Je proto
potřeba i v dětech vzbuzovat cítění něčeho hezkého a tradičního, aby tím žila i další generace.
Udržování alespoň některých lidových tradic není jen povrchní záležitostí. Je to něco, co nám
je blízké a srozumitelné. A na závěr bych ještě ráda dodala, že nám ta naše lidová tvořivost obohacuje
i život.
Anna Rusová, Červený Kostelec