Šestá postní neděle – květná, beránková

Květná neděle je dnem, kdy si připomínáme památku slavnostního vjezdu Ježíše Krista do Jeruzaléma, kde ho lid vítal zelenými palmovými ratolestmi. Zvyk jejich svěcení se zachovává především v katolických zemích. U nás palmy nerostou, tak jejich úlohu převzaly větvičky jívy – ,,kočičky“ ( klokoče, berany, ratolesti, košťata). V pozdější době pak i svěcení věnečků uvitých z hlaviček kočiček. Se svěcenými kočičkami se prováděly rozmanité praktiky, hraničící z hlediska církve až s pověrou. Zastrkovaly se za domácí kříž ve světnici, za svaté obrázky nad stolem, aby uchránily stavení před bleskem a přinášely štěstí. Posvěcené pruty se dílem vracely přírodě. Dávaly se do chléva, zastrkovaly se do rohů polí, aby je uchránily před pohromou. Také se věřilo tomu, že kdo snědl několik hlaviček kočiček, byl chráněn před nemocemi. Někde se jimi dokonce vytíraly oči, aby nebolely.

V minulosti se ratolesti svazovaly do objemných vrstevnatých kytic nebo do vysokých svazků, které dosahovaly několika metrů. V jižních Čechách bylo zvykem ovíjet první jarní pruty kolem dlouhé tyče, tzv. beran. Stále se přidávalo nových prutů, podle toho, jak dlouhý měl beran být. Na špičce berana se udělal z jedlových větviček křížek. V každém statku měli svého berana nebo i dva a hlídali si jej, aby jim ho nikdo neukradl. Navíc bylo věcí prestiže, mít největšího berana ve vsi. V Polsku je nazývají palmy, ve Slovinsku butarice a pašije. Na Moravě a ve Slezsku se podle jarních květů, které se světí, tato neděle nazývá Květnica.

Lidé v tento den na sebe oblékají nejlepší, či nové šaty. Nesmělo se péct, aby se nazapekl květ, protože potom by se neurodilo ovoce.