a
Něco o nás

V roce 1998 jsme založili na Podřipsku Asociaci malířek a malí­řů kraslic České republiky se sídlem v Libotenicích. Naším záměrem je zachování tradice zdobení velikonočních kraslic, sdružujeme ma­lířky a malíře kraslic, chráníme a udržujeme tradiční způsob této tvorby, která se v takové míře nevyskytuje v žádné jiné zemi na světě.

Zvláště pak Morava je přímo klenotem co do krásy, bohatství vzorů a barevnosti.
V neposlední řadě je naším cílem vychovávat mladé tvůr­ce, aby toto umění nezaniklo.

Ke vzniku této organizace přispěl určitou měrou i zánik Ústřední lidové umělecké výroby (ÚLUV) jako státní instituce v roce 1990, jež měla za úkol podporovat a rozvíjet všechny způsoby lidové tvorby a řemesla.

Tím ztratili lidoví umělci a řemeslní­ci i to málo, o co se mohli při své tvorbě opřít.

Oblastní muzea nemohla tuto čin­nost nahradit, neboť jejich posláním je dokumentováni tvorby a ne její udr­ženi a rozvíjení.

Osamělost malířek vedla k útlumu čin­nosti a zániku tvorby. Proto vznikla Asociace, která se snaží udržet a chránit tradiční způsoby tvorby.

Ke splnění těchto cílů pořádáme soutěže
v tradiční kraslicové tvorbě, výstavy, vydáváme katalogy a tiskoviny,
spolupracujeme s veřejnými a soukromými sdělovacími prostředky.

ba

Ve své odborné činnosti spolupracujeme s Národopisným od­dělením Národního muzea v Praze, s regionálními muzei (např. Moravské zemské muzeum v Brně, Valašské muzeum v Rožnově pod Radhoštěm, Žatecké muzeum, muzeum města Litoměřice a další) a se státními kulturními institucemi.

Jednou za 5 let provádíme klasifikaci malířek a malířů podle předložených prací k žádosti o udělení titulu:

Malířka – malíř lidové umělecké tvorby kraslic jako základní stupeň,

Mistryně – mis­tr lidové umělecké tvorby kraslic jako stupeň nejvyšší.

K dnešnímu dni máme 150 členů. Nejvyšším orgánem asociace je výroční zasedání. Zde se hodnotí a projednává činnost pro další období. Zvolí se pět členů vedení a tři členové revizní komise. Členem se může stát každý občan České republiky starší 18 let na základě písemné přihlášky a zaslání pěti kraslic k posouzení.

Asociace je neziskovou organizací, která se o zdroj příjmů mu­sí zasloužit sama. Příjmem jsou sponzorské dary, příjmy z výstav­ní činnosti, příspěvky a dotace státních kulturních institucí. Tyto příjmy jsou využity hlavně na písemný styk se členy, na úhradu cestovních výloh a k výstavní činnosti.

V roce 1999 jsme vydali 100 000 velikonočních pohledů od Anny a Ivana Masníkových, kteří nám věnovali fotografický ma­teriál i s autorskými právy. Sada obsahuje 17 pohlednic různých technik zdobení velikonočních vajec a jeden pohled s námětem hodovačky. Dále vydáváme Zpravodaj, který informuje členy o práci a akcích asociace za celý rok.


Velikonoce, nejkrásnější svátky jara

Podarování malovanými vejci je součástí jarních lidových obyčejů v České republice. Patří k nejstarším, nepochybně ješ­tě k pohanským zvykům. Svědci o tom vykopávky střepů ma­lovaných
vajíček z 11. století u Hostěrázek na Jižní Moravě. Archeolog Dr. Robert Snášil zjistil při podrobné analýze, že výzdoba na vajíčku byla provedena rytými liniemi na hnědo-fialovém základě, původně pravděpodobně černém. O obrov­ské síle tradice svědčí, že dnes, po 900 letech, se technika vý­zdoby kraslic na černém základě stále na Jižní Moravě používá.

Děvčata obdarovávají mládence malovanými vajíčky za to, že je přišli vyšlehat pomlázkou spletenou z čerstvě nařezaného vrbového proutí. Míza z jarních proutků přechází na děvčata, aby jim dodala ohebnosti a svěží krásy po celý rok. Pomlázka je odvozena od slova pomlazení. Mládenci pak dostávají za vyšlehání malované vajíčko. To nejkrásnější od své milé. Mlá­denec má toto uvařené vajíčko do tří dnů sníst, aby zase do ně­ho vstoupila mužná síla a láska. Mládenec, kterému by děvče dalo pomlázkou prázdné, vyfouklé vajíčko, by se asi zatvářil velice zklamaně a sotva by jí odměnil dárkem z pouti, jak to vyžaduje společenský řád. Prázdná vajíčka jsou určena jen k velikonoční výzdobě a jako suvenýry.

Každá oblast v České republice má své způsoby zdobení a své vzorové motivy. Za tradiční se považují: malování (bati­kování) roztaveným voskem s technickou variantou leptání slanou šťávou z kysaného zelí, nebo octovou vodou; plastické (reliéfní) zdobení bílých či obarvených vajec včelím voskem, barevným voskem a voskem ševcovským; vyškrabování vol­ného vzoru (rýsování, gravírování); zdobení vajec nalepová­ním slámy nebo duší z jezemí sítiny; leptání barev rozředěnou kyselinou a ovazování vajec rostlinnými částmi před ponoře­ním do barvy. Tam, kde to technika zdobení umožňuje, doplní malířky kresbu i nápisem.

Tam, kde se zvyk zdobení kraslice přenáší
z generace na ge­neraci, jsou kraslice pravými skvosty lidového umění. Každá kraslice je ve své podstatě originálem. Mládeži pak přináší udržování tohoto zvyku vlastnosti tolik potřebné pro plné pro­žití života, jakými jsou smysl pro krásu, radost z tvorby,
vůli k vytrvalosti a potěšení z obdarovávání.

Jsme potěšeni, že Vás můžeme seznámit
s tradiční tvorbou našich členů.

Děkujeme za návštěvu.


bae
Libotenice

První zmínka o obci Libotenice pochází
z konfirmační listiny Pře­mysla Otakara I. z r. 1226. Z původních 14 usedlosti v roce 1522 je dnes v obci 153 domů s 408 obyvateli.

80. letech se v „akci Z“ postavil kulturní dům
s pohostinstvím, ve kterém se v roce
1979 a 1980 konaly první výstavy kraslic. V obci byla po roce 1989 obnovena základní škola, opraven kostel sv. Kate­řiny z roku 1273, zaveden vodovod, přívod plynu a vybudována kana­lizace s čistící stanicí.

V obci je čilý sportovní klub. O polní a lesní zvěř pečuje místní myslivecké sdružení. V obecní kapličce sv. Isidora se dodnes konají bohoslužby. Z kostela sv. Kateřiny je dnes depozitář památek z těžební oblasti severních Čech.