Pašijový týden – Velikonoce

Květná neděle otevírá vstup do posledního týdne čtyřicetidenního půstu tzv. pašijového týdne. Název je odvozen z latinského slova passio, což znamená utrpení. Jeho dny jsou posvěceny památce ponížení Ježíše Krista, tichému zármutku a lítosti nad jeho utrpením a smrtí. Podle církevních zvyklostí byla po celý týden při mši svaté čtena, či zpívána evangelia o umučení Ježíše Krista. Křesťané také pojmenovali jednotlivé dny týdne.

Křesťané si v tomto čase připomínají podstatu své víry. Před 2000 lety začal svatý týden Velikonočních slavností tím, že Kristus jedoucí na oslu, vstoupil s celým průvodem do města Jeruzaléma. Bylo to šest dní před počátkem oslav a vešel do města i přesto, že věděl z proroctví, co ho tam čeká. Vzdal se svého božství a vzal na sebe lidskou podobu, aby mohl za všechny hříšníky podstoupit potupnou smrt ukřižováním pro jejich očistu. Dva dny před Velikonocemi se velekněží uradili, jak lstivě Ježíše Krista zabít. Našel se udavač z řad jeho apoštolů, který jej za třicet stříbrných zradil. Připravil mu hostinu – večeři Páně s upečeným velikonočním beránkem, chlebem a vínem a pak ho nechal vojáky zajmout.

Za vymyšlené udání, rouhání se proti Bohu, ho kněží odsoudili k smrti a vydali ho katu Pilátovi. Přes celé město musel vláčet na zádech kříž, na kterém byl za městem ukřižován. Jidáš pak v pozdní lítosti nad tím, co způsobil svou zradou, vrátil peníze kněžím a na zahradě se oběsil. Ukřižováním Ježíše Krista tak člověk zabil Boha. Zhaslo světlo, nastala tma, Starý zákon přestal platit. Vzkříšení Krista ukázalo pak světu nové světlo, začal platit Nový zákon a od toho dne se začaly počítat dny a roky nového kalendáře lidstva.